Sirnaté lázně - lázeňské pobyty

Psoriáza, česky lupénka, je chronická zánětlivá kožní choroba - to znamená dlouho trvající, opakovaně se objevující. Vzniká, dle současného stavu odborného výzkumu, převážně na podkladě zděděného sklonu k odchylkám imunitního systému a kůže.

Jedná se o chorobu velmi častou, ve střední Evropě postihuje asi 2-3% obyvatelstva. V současnosti genetici předpokládají, že zátěž obyvatelstva psoriatickými geny se dokonce pohybuje ne v jednotkách, ale v desítkách procent. Zajímavé je, že se jedná o výlučně lidskou chorobu. Psoriáza (lupenka) může vzniknout v jakémkoliv věku, ale nejčastěji ve věku dospělém, a to převážně ve dvou obdobích - okolo puberty a okolo 40.-50. roku věku. Není významného rozdílu ve výskytu lupenky mezi ženami a muži, i když v poslední době se udává převaha ženského pohlaví, zejména u dětí a dospívajících.

PŘÍČINY LUPENKY

Příčiny, i přes obrovský pokrok v této oblasti, nejsou dosud zcela přesně známy. Lupenka se ukazuje být tzv. autoimunitní chorobou. To znamená, že vlastní imunitní systém jedince, přesněji jeho bílé krvinky, tzv. T lymfocyty, jsou z určitých důvodů (dědičnost, faktory zevního a vnitřního prostředí) aktivovány. To vede k aktivaci dalších složek imunitního systému, obdobně jako při obraně proti infekci, což vyvolá kožní zánět. Důsledkem je zmnožení kožních buněk, zrychlení jejich růstu a porucha rohovění. Normální kožní buňka vyzraje a na povrch kůže se dostane za cca 28 dnů, zatímco u lupenky je to již za 4 dny, tedy 7x rychleji. Tyto buňky nejsou vyzrálé, pevně lpějí na kožním povrchu a odlučují se pomaleji než u zdravé kůže. Výsledkem jsou pak typická ostře ohraničená, sytě červená ložiska se stříbřitými šupinami.

PRŮBĚH LUPENKY

Průběh je individuální, liší se u každého jedince. Tedy není každá lupenka stejná, resp. každá lupenka je poněkud jiná. Střídají se období klidu s obdobími vzplanutí choroby. Typické je sezónní zhoršování na jaře a na podzim. Většinou má lupenka chronicky stacionární průběh - tedy typické ložiskové postižení, s malým šířením a pomalým hojením. Druhým nejčastejším průběhem je akutně exantematická, obvykle kapkovitá forma více či méně hustě rozesetá po trupu a končetinách. Z hlediska intenzity postižení může být lupenka mírná, středně těžká a těžká. Většina pacientů se naštěstí v oblasti mírné až středně těžké. O těžké lupence hovoříme nejen u velké intenzitě či rozsahu postižení, ale také u postižení dlaní a plosek, které pacienta socioekonomicky hendikepuje.

PÉČE A LÉČBA

Lupenka je choroba léčitelná, tedy pomocí léků ji nelze léčit - hojit již vzniklou lupenku. Lupenka není dosud vyléčitelná, tzn. nelze zabránit výsevu nových ložisek v budoucnosti, je hlavním cílem léčby "dostat" chorobu pod kontrolu. Což v praxi znamená dosáhnout zhojení akutních projevů, případně jejich stabilizace. Vhodně zvolenou, správně a pečlivě prováděnou léčbou spolu s preventivními opatřeními lze docílit zahojení či značného zlepšení projevů nemoci, a to na různě dlouhou dobu (i měsíce až roky).

V poslední době se ukazuje, že včas zahájená léčba lupenky vede k rychlejšímu hojení a dokonce i do budoucna k mírnějšímu průběhu, než když se choroba ponechá bez léčby, tak říkajíc "zafixovat".